Marnost I

Posadil se do kavárny. Kavárna byla prošpikovaná historií. Zde (i tam, kam se posadil) popíjelo, scházelo se a navzájem se inspirovalo mnoho literátů a divadelníků. I on mohl patřit mezi ně. Jen bylo zapotřebí napsat dílo, které by akceptovala veřejnost a které by odborná kritika zařadila přinejmenším do výběru "nejlepší kniha měsíce". Na názor knižních blogerek nebyl zvědavý.

Posadil se do kavárny a objednal si. Vytáhl sešit a propisku. Bloumal po stěnách a přemýšlel nad již vymyšlenou formou. Zdála se mu ideální. Věty tak akorát dlouhé. Co věta, to krok vpřed. Nechat se lehce unést fantazií, ale nezapomenout na to racionálno. Servírka donesla kávu a odešla. Otevřel sešit a rozhodl se, že napíše první větu, která ho napadne. Zbytek stačí už jen vysedět. Jsou to neustále ta samá slova, jen je přeskupit do vybrané formy.

Posadil se do kavárny. Na své oblíbené místo. Objednal si kávu. Vytáhl sešit a propisku. Bloumal po stěnách a následně si promnul oči. Otevřel sešit plný škrtanců a čmáranců. Upil z kávy. Zdálo se mu, že jedno slovo ze změti ostrých klikyháků a kulatých chuchvalců lze přečíst. Šktl ho ještě jednou a chvilku se na něj díval. Položil propisku na stůl a upil kávy.

Posadil se do kavárny. Ke stolu. Objednal, poděkoval, bloumal a otevřel sešit. Vzal do ruky propisku. Chvilku kroužil nad papírem. Potom nakreslil do rohu sněhuláka s vykulenýma očima.
Díval se na něho.
"Nečum." 

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Papá, Meta Platforms.