Patetický Patizon

 

„Chybí-li světu řád, musíme ho najít v sobě samých a vložit jej do věcí. Pan Ďulák však nachází svět zdánlivého řádu, ale v srdci si nese chaos.“ I vstal pan Ďulák do krásného dne. Uměl si vybrat den, který byl krásný a vhodný pro vstávání. I uměl si vybrat den, který nestál za mnoho. Inu, dnes byl krásný den. Nebylo pochybností, že dnes je den pro vstávání. Zdají se sny panu Ďulákovi. Často jsou o obchodních domech a nádražích. Nezdá-li se panu Ďulákovi nic, navštíví obchodní dům a prochází se kolem nádraží. Samozřejmě, sny se zdají, když pan Ďulák spí. Avšak sny denního charakteru splývají se světem, který pan Ďulák buduje momentálním klopýtáním kolem domů po kolozubých chodnících. Nepřišlo panu Ďulákovi podivné, že v parku mezi holuby zahlédl žlutého papouška. Kdeže, naopak. Obdivoval přirozený kolorit města. Přišlo mu ale podivné, že kolemjdoucí neskrývali pohoršení nad člověkem spícím na lavičce jako nad masem po datu spotřeby. A zdálo se mu zvláštní, jak se skrývaným obdivem ...

Tisková data děl, jež jsou k vidění na výstavě pod názvem Za ty eska bych měl dávno byt na Letné v kavárně Coffee & Riot (Opatovická 159/17) v Praze.  K vidění od 19/09/2026 do nevidím.

  Live záznam. 22.8.2026

 

Jeden mladý dělník, jistý soudruh Lobanov, hlídal Smolného chrám. To znamená, že stál u dveří a kontroloval doklady, neboť ve Smolného chrámu se scházely hlavy celé revoluce. Hlavy vítězné revoluce! Kontroloval každého, kdo chtěl vstoupit do chrámu. “Protože pokud doklady nezkontroluju, přijde nějakej carskej a celý to tu zrychtuje,” říkal si v duchu Lobanov. A když si toto řekl, dostal z toho strach. Neměl to, Lobanov, lehké.  “Je to veliká zodpovědnost, Bobanove!” říkali mu, když dostal pušku. “Běda jak ti projde nějakej menševik, Bobanove!” říkali mu, když dostal moly nakousanou čapku. “Stačí si přečíst jméno na průkazce a podívat se, jestli je na seznamu, Bobanove!” říkali mu, když ho postavili před dveře. “Takže jsem teď vrátnej?” ptal se Lobanov. “Bobanove! Běda jak budeš myslet!” řikali mu. A tak Lobanov stál před dveřmi do Chrámu Smolného a snažil se nemyslet. Bylo snazší nemyslet, neboť když Lobanov myslel, míval strach. Bylo krátce po převratu, tudíž stačilo drobné zakolí...