Patetický Patizon

 

Jeden mladý dělník, jistý soudruh Lobanov, hlídal Smolného chrám. To znamená, že stál u dveří a kontroloval doklady, neboť ve Smolného chrámu se scházely hlavy celé revoluce. Hlavy vítězné revoluce! Kontroloval každého, kdo chtěl vstoupit do chrámu. “Protože pokud doklady nezkontroluju, přijde nějakej carskej a celý to tu zrychtuje,” říkal si v duchu Lobanov. A když si toto řekl, dostal z toho strach. Neměl to, Lobanov, lehké.  “Je to veliká zodpovědnost, Bobanove!” říkali mu, když dostal pušku. “Běda jak ti projde nějakej menševik, Bobanove!” říkali mu, když dostal moly nakousanou čapku. “Stačí si přečíst jméno na průkazce a podívat se, jestli je na seznamu, Bobanove!” říkali mu, když ho postavili před dveře. “Takže jsem teď vrátnej?” ptal se Lobanov. “Bobanove! Běda jak budeš myslet!” řikali mu. A tak Lobanov stál před dveřmi do Chrámu Smolného a snažil se nemyslet. Bylo snazší nemyslet, neboť když Lobanov myslel, míval strach. Bylo krátce po převratu, tudíž stačilo drobné zakolí...

 

 

 19. 4. 2026, Praha: Riegerovy sady, 13:26 Obcházet park dokud nenarazím na černého psa s černovlasým majitelem/kou. Poté zahnout doleva a nejkratší možnou cestou jít domů.

19. 4. 2026, Praha: Riegerovy sady, 13:03 Posadit se na lavičku v slepém místě parku. Nechat se vyrušit prvním kolemjdoucím. Navázat oční kontakt.

 Tyto koláže neměly nikdy vzniknout.

 

 9. 4. 2026, Praha: Hlavní nádraží, 18:02 Připojit se k davu pospíchající na rychlík do Klatov s odjezdem v 18:05. Nepředstírat spěch. Pak se odpojit.

 6. 4. 2026, pondělí, Praha, 16:30 Bezcílné procházení městem je přerušeno vyzváněním z kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého. Pokračuji po doznění.

  13. výtisk Oprava: Výstava Retrospektiva budoucnosti se konala v roce 2025

Výběr záznamů anonymních promluv sesbíraný za několik měsíců na veřejných místech, v městské hromadné dopravě a obchodech. Některé záznamy byly velmi drobně autorsky upraveny, neboť v psané formě nevynikaly například drobné inverze nebo nadbytečná slovní vata (tento pleonasmus má mít význam). Nepoužívám uvozovky, přestože se jedná výhradně o přímé řeči jediného aktéra, dialogy více osob jsou vizuálně odlišné.  PP, 2026/03/15 Všechno nejlepší k narozeninám! Dneska jsem ti lajkovala tvůj květináč. *** Co miluju, to mi nikdo neodpáře. Sázava! Já jsem totiž na ty přehrady. *** Víš, co: dát si dvě hodiny dříming a pak práce. *** Až budu velká, budu chodit do školky sama. *** + Ju, ty máš kníra. - Jo, a není nalepenej. *** Mamí, mamí! Já nemám ruku. *** Pak si dáš něco na baru a jdeš domu s nulou. *** Co mám dělat, když je mi tak špatně, že chci ničit věci? *** Zákazník: Neznáte Ivetu? Prodavač: Neznám, nejspíš odešla, než jsem nastoupil. Zákazník: A pamatujete si ji? *** Promiňte, že j...

Jeden ruský revolucionář utekl z carského vězení a skrýval se před četníky v zahraničí. Nebyl to, jak by se mohlo zdát, Lenínek. I tyto příběhy se děly obyčejným, řekněme nuzným lidem. Tento člověk, jehož jméno v příběhu není důležité, utekl do švýcarského Curychu a pracoval v továrně na nábytek. Brzy se dozvěděl, že Lenínek je též ve Švýcarsku a mimochodem zaslechl, že tu chce prodat nějakou medaili carských železnic. Náš muž usoudil, že se jedná o pomluvy. Četl mnoho Lenínkových knih a věřil, že bude dobrý a slušný člověk. A pak se jednoho dne tento dělník dozvěděl, že u nich ve fabrice na nábytek pronese Lenínek ten večer projev. A manželka našeh dělníka také pracovala v továrně na nábytek. Ale ona měla jen noční šichty, tudíž nebyl nikdo, kdo by večer jejich Doníka, synka ušatého, pohlídal. Náš dělník, který utekl před četníky do Švýcarska, řekl svému synovi: “Půjdem si večer společně poslechnout Lenínka.” Doník neměl ani jinou možnost.  Přišli do dělnického klubu příliš brzy. ...

 

Když bylo Lenínkovi šestadvacet let, byl už známým revolucionářem, celebritou mezi válenkovými intelektuály a carská vláda se ho bála jako seník ohně. Proto se Car rozhodl uvrhnout Lenínka do vězení, aby byl klid. A Lenínek tedy seděl ve vězení a mučil spoluvězně dlouhými proslovy. Za ta léta dokázal umučit i hluchoněmé a několik dozorců, kteří po sobě zanechali nešťastné rodiny. Car se rozhodl, že Lenínka pošle na Sibiř. Tam, mezi medvědy a komáry, nemá co zkazit. Odlehlá vesnice uprostřed tajgy. A nebylo tam nic. Tekla tam malá říčka, kolem rostl řídký les. Ale Lenínkovi nový domov nevadil. Chodil běhat, plavat v ledové vodě, prát se s medvědy. Psal knihy a chodil do sousední vesnice, aby mluvil s rolníky a radil jim. Ale ti, vždy když viděli v dáli rudou zář, běželi se schovat. Věděli, že pokud se Lenínek rozsedí a rozohní, starší rolníci by nemuseli hovory vydržet a mohli by upadnout do hlubokých halucinací, a následně při cestě do vlastních chalup uklouznout a zlomit si nohu a umr...

Předneseno 13:25   Plán komentovky:  Den předtím se opít na skvělé párty S kocovinou improvizovat Hlavním cílem je neříct k výstavě vůbec nic. Rozdat co nejvíc věcí, pohrdat ctižádostí. Napsat si myšlenky Snídal jsem včerejší pizzu 5 hodin spánku Balónek s kuličkovými ložisky Na cestě z párty jsem ti napsal, že jsi totální kalibr mezi lidskými lidmi Dobré stránky vína a slivovice Věci jsou jen připomínkou gest A nositeli cizích nepřenositelných zkušeností Lítý boj holuba s kebabem Lítý boj kebabu s holubem (Ponechat obě varianty, jsou stejně pravdivé) Šla proti mě a křičela do telefonu Chlapi? Myslíš ty pánský píči? Protože: Hovořit s lidmi o lidech je osobní a lidské Natírání stropu v galerii hraničí s torturou A lze ji nazvat Pokusem o dovolenou Prekariát:  Ohledávání tupých hran pod důvěrným prostěradlem. Zjistil jsem jak mi přezdívají v mé oblíbené kavárně Řasa mezi zuby Koláč blitek v sobotním dopoledni Dva Gruzínci rozplétají vánoční řetěz Před 161 hodinami ses se m...

 

Lenínek studoval velmi dobře, dokonce, jak jinak, pozoruhodně. Nechce se tomu věřit, ale musíme. Když se mu vlasy s konečnou platností přestěhovaly pod nos a na bradu, dostal za absolvování střední školy zlatou medaili, se kterou házel po selkách prasátka. Ty mu říkali: “Lenínku, to neděláš medailí, ale svou pleší!” A Lenínek se nikterak neurazil. Kdepak! JIstěže. Ale celá středoškolská eskapáda nebyla tak snadná, neboť Lenínka již v prvním roce školy vyloučili, protože byl revolucionář. A úřady ho také netolerovali. A i car (z pochopitelných důvodů) nedovolil revolucionářům studovat. Lenínek, prostý potížista. Lenínkovi tedy nebylo, jak jsme již všichni pochopili, dovoleno studovat. Jiný člověk by na Lenínkově místě zůstal bez vyššího vzdělání. Ale Lenínek to nechtěl. Stoupl si v kuchyni na stoličku a matce řekl: "Určitě dokončím střední školu.” Ta kývla nezúčastněně hlavou a pokračovala ve strouhání zelí. A léta plynula. Lenínek trousil vlasy po okolí a jedno jaro našel zvláštní...

 

Tak mi řekni co chceš. Vzal jsem tě do Slovinska, něco jako Itálie, ale ne zas úplný Chorvatsko. V pohodě, lepší než víkend na Lipně, beru. Mám to tam sice rád, ale chápu, že na tebe to dojem neudělalo.  Přetrpěl jsem ty tvý výstavy, kde jsem si musel pořád něco číst, abych z toho nakonec nebyl dvakrát moudrej. Koupil jsem ti ty drahý šaty z bengálskýho myšulínu, který se líbily i tvý mámě. Šel jsem i k volbám do Senátu, proboha. Nic to pro tebe neznamenalo?  Jasně, tak mi řekni co chceš, ale nezkoušej mi tvrdit, že to zase nechápu, protože já toho chápu docela dost. To by ses divila, holka. Když mi to řekneš, tak to vezmu, jsem dospělej chlap, ale zlato, že se cejtíš málo milovaná, to mi přijde, s prominutím, jako blbost. "Tak jo, běž! Dej do toho všecko, ale zase ne moc," snažil se mě koučovat Džeryl, "máš charisma jak tureckej tygr, tak to hlavně nepřepal. Nech si něco na potom." Nervózně jsem přešlápl na místě, jako bych já, osmanská šelma, měl něco na botě.  ...