Marnost II
Adam se po probuzení protahoval v posteli. Bylo sobotní poledne a na sobotní poledne bylo nezvyklé ticho. Sousedi nejspíš ze svých tříplusjedniček odjeli s děckama na dovolenou a výlety a tak mohl Adam ve své hlukem neutlačované garsonce vyspávat do oběda.
Přes týden chodí spát v devět večer aby mohl vstát ráno v pět. Usíná až v jedenáct, protože ve tmě svého pokoje slyší každý krok a dusot písklat, kteří pobíhají po bytě u sousedů pod ním, nad ním a vedle něho. Nejraději má ty, se kterými si hrajou jejich otcové. Ti se v jedenáct honí po bytě s dětma, plácají do zdí a nesmírně se tomu řehtají. Adam se na oplátku každé ráno projde velice hlasitě po pokoji. Jednou byl v kině na nějaké grotesce. Tam se mu velice zalíbil marš zelenomozků a od té doby každé ráno nacvičuje tento vyrážeč zubů.
Často nedbal na svou postel. Jak z postele vylezl, tak do té samé se i vrátil. Nicméně se naučil postel stlát. Ráno sebral polštář a peřinu, otevřel peřiňák, napěchoval do něj péřové vaky, nechal těžké víko peřiňáku sjet po špičce prstu a zbytek za něj dodělala gravitace.
V záloze si nechával jednu takovou klukovinu. Byla připravená na ty nejhorší neposedy a vřešťáky. Na schránkách, kam se nikdo nikdy nedíval, měl zašoupnutý balíček sirek. Stačilo v půl šesté ráno v nepropustné prosincové tmě zasunout sirku do zvonku a už to jelo.
Adam byl velice rád, že mohl ležet v posteli a konečně se, až nekřesťansky, vyspat. Slunce se opíralo do sklopených žaluzií a prosvítalo hubeným řetízkem direk. Bylo pravé poledne. Zatuchlé ticho narušilo kručení v břiše.
Přes týden chodí spát v devět večer aby mohl vstát ráno v pět. Usíná až v jedenáct, protože ve tmě svého pokoje slyší každý krok a dusot písklat, kteří pobíhají po bytě u sousedů pod ním, nad ním a vedle něho. Nejraději má ty, se kterými si hrajou jejich otcové. Ti se v jedenáct honí po bytě s dětma, plácají do zdí a nesmírně se tomu řehtají. Adam se na oplátku každé ráno projde velice hlasitě po pokoji. Jednou byl v kině na nějaké grotesce. Tam se mu velice zalíbil marš zelenomozků a od té doby každé ráno nacvičuje tento vyrážeč zubů.
Často nedbal na svou postel. Jak z postele vylezl, tak do té samé se i vrátil. Nicméně se naučil postel stlát. Ráno sebral polštář a peřinu, otevřel peřiňák, napěchoval do něj péřové vaky, nechal těžké víko peřiňáku sjet po špičce prstu a zbytek za něj dodělala gravitace.
V záloze si nechával jednu takovou klukovinu. Byla připravená na ty nejhorší neposedy a vřešťáky. Na schránkách, kam se nikdo nikdy nedíval, měl zašoupnutý balíček sirek. Stačilo v půl šesté ráno v nepropustné prosincové tmě zasunout sirku do zvonku a už to jelo.
Adam byl velice rád, že mohl ležet v posteli a konečně se, až nekřesťansky, vyspat. Slunce se opíralo do sklopených žaluzií a prosvítalo hubeným řetízkem direk. Bylo pravé poledne. Zatuchlé ticho narušilo kručení v břiše.
Komentáře
Okomentovat