Marnost III

Marcelovi bylo jasné, že do této společnosti nepatří. Jeho nejadrenalinovější zážitek byl, když platil složenku s denním zpožděním, ale s tím by v hospodě, zvlášť když vedle něho seděla místní zjizvená korba, jako se zajímavou a poutavou historkou neuspěl. Fízli sem, zuby tam, kopance do žeber, vopuštěný manželky, mstivý děcka, hektáče piva a nesmrtelná historka o tom, jak Lojza s kumpánama vezli přes hranice pajclou vodku a u Chlumu se převrátili s kamionem, a na proti tomu Marcel a složenka na životní pojištění. Před měsícem mu navýšili poplatek. Valorizace. Ale to je na čupr historku málo. 

Marcel popíjel a věděl, že ho nemusí trápit policajti, že má všechny kosti v pořádku, ví, že nikde nemá žádnej průser, že žádný manželky ho neopustí, nebude muset platit alimenty, že nemusí pašovat alkohol a padat s náklaďákem do příkopu, ví, že jeho život klidně plyne jako pás u pokladny, že jen tak šumí a jede a šumí a jede.
Marcel seděl a čuměl a seděl a čuměl. Napil se piva a přemýšlel, jak ten život pozvednout.

*

Marcel vyprávěl historku se složenkou. Chlapi na něj koukali a mlčeli. Marcel dovyprávěl. Chlapi koukali. Marcel koukal a mlčel. Chlapi začli opatrně a velice citlivě hovořit o fotbale. Marcel seděl a pil.
V diskuzi o fotbale a tabulkových recitálech zašramotila krátká věta, která Marcela políbila na čelo: "Ten Marcel je ale kretén."