O muži aneb O vyškrtnuté Matyldě

Matylda se prochází parkem jako pokaždé. Není na tom nic zajímavého a každý redaktor by Matyldu škrtl celou. A tak jí škrtl pod krkem a toho ani dalšího dne se Matylda parkem neprocházela.

Matylda se loučí s typografy a grafiky.

Matylda se loučí s vysněnou cenou Magnesie Litera.

Matylda se loučí s představou, že by mohla být Babičkou české postmoderní literatury.

Matylda stojí mezi dveřmi a loučí se se čtenáři této povídky. Nechce se jí. Redaktor zvedá tužku a Matylda raději odchází.

Matylda byla toho dne smutná.

Jeden muž potkal Matyldu. Řekl si, že jí jedna čárka nesluší, a tak ji škrtl podruhé.

Dvakrát škrtnutá Matylda byla toho dne obzvláště smutná.

Dalšímu muži se dvojitě škrtnuté Matyldy zželelo, a jednu čárku umázl. Dodal, že ženy mají mít maximálně dvě čárky, ale jen jednu, kterou jí nikdo neumázne. Nevinná Matylda mu sice nerozuměla, ale byla ráda.

Matylda ale ztrácela naději.

Matylda ztrácela naději dál.

Matylda se rozplakala.

Jedna veliká slza jí sklouzla po krku a umazala kousek čárky.

Matylda si ničeho nevšimla a plakala dál.

Matylda nevědomky unikala cenzorskému zásahu.

Matylda si utírala slzy a všimla si, že se odporný škrtanec smyl.

Matylda skákala radostí a rozběhla se do parku.

Matylda se prochází parkem. Kráčí zlehka jako by se vznášela. Stále se procházela. Procházela se tolikrát, kolikrát by byl čtenář ochoten číst větu o tom, že se procházela parkem dokola.

Tedy, není na tom nic zajímavého. Redaktor po domluvě s autorem škrtl Matyldu celou a nadobro.

Toho ani dalšího ani předchozího dne se Matylda parkem neprocházela. Nikdo o ní nikdy neslyšel a nikdo jí už nespatřil. Kdože? Matylda? O té jsem nikdy neslyšel.

Můžeme konečně začít náš příběh. Jednou se jeden muž procházel parkem a nikoho tam nepotkal.

Redaktor zvedl tužku ...