Zdenda

Vyvalil jsem se z postele a v lednici nebylo nic, kámo, tak jsem seřval mámu, jakože kurva kde je nějaký jídlo. Akorát nebyla doma, vole. Tak jsem si vosmah nějaký vejce, ale ani kečup tam nebyl. Jsem fakt namíchlej. Pinďa mi volal, že mám u něj kolo, a ať si ho vodvezu, protože překáží. Si myslim, že mu překáží mozek, pičusovi. Co si našel holku, tak trhá partu a má hubu plnou vodpovědnosti. Přitom von nás naučil kouřit na hajzlu. No, a teď si představ, že mi včera říkal, že bejt dospělej je hrozně těžký. Tohle dělaj spáry kapitalismu, kámo, úplně člověka zkurvěj. Sice Pinďa stál vždycky za hovno, ale teď je celej řídkej z toho, že může někoho poučovat a vysvětlovat, jak to ve světě chodí. Ale von netuší, že to takhle chodí v jeho světě. Je úplně slepej. Prostě má peněz, ale život žádnej. To já budu radši chudej a mít nějakej život. Nebudu se hnát za prachama a mít barák a auto a oblíkat se jak nagelovanej čurák, mít frigidní paničku a v práci někomu lízat kulky, jen abych si pak v létě jel na dovolenou s dalšíma přiteplenejma kravaťákama a tam hrál golf. Slyšel si, jak se směje? Směje se jako když si chceš prdnout, ale nemůžeš, kámo. A jak si pořád sahá na knoflíky u košile, jako kdyby ty vole byl důležitej. Ti řeknu, že je pičus. Vobyčejnej pičus. A dneska mi volal, že tam mám kolo u něj. Já mu na to kolo seru. Mám hrdost. Jo, udělal jsem chybu, že jsem si ho u něj na pár dní nechal, ale vole jen proto, že jsem věřil, že je ještě normální. Když mi na baru koupil panáka, tak jsem myslel, že je to jako před tim. Vono hovno, kámo. Semlelo ho to. Normálně mi ho ale není líto, fakt ne. Tomuhle zlu se musíš vzepřít a bojovat, ale von byl měkkejš. Srát na něj. A máma mě taky sere. Jsem ji za něco zjebal, a vona že se mnou skončila. Že si seberu věci a pudu. Tak jsem jí zamk v koupelně, aby se probrala z těch svejch představ, a pustil si hifinu na max. Kámo, vole, zkrotla. Ale vobčas ji člověk musí držet za krk. Pořád si vyskakuje. Nedavno na mě naběhla večer celá ubulená, že bych měl zvednout prdel a najít si práci, že je mi zasranejch pětatřicet. Tak jsem ji zahnal do kuchyně až lezla strachy pod stůl. Kráva nepochopí, že najít si práci v týhle době a zachovat si nějakou hrdost, chápeš, prostě vole nejde. Pak řvala, že jsem jako můj podělanej fotr, a to mě tak nasralo, že místo abych ji zabil, nased jsem normálně na kolo a jel pryč. Celou noc mi volala, ale já to nezvedal. Byla tma jak v píči. Asi bych i chcíp v ňáký škarpě, kdyby fotrovo kolo nemělo dynamo.