Lenínek VI: Soudruh Lobanov neboli Strážce chrámu
Jeden mladý dělník, jistý soudruh Lobanov, hlídal Smolného chrám. To znamená, že stál u dveří a kontroloval doklady, neboť ve Smolného chrámu se scházely hlavy celé revoluce. Hlavy vítězné revoluce! Kontroloval každého, kdo chtěl vstoupit do chrámu. “Protože pokud doklady nezkontroluju, přijde nějakej carskej a celý to tu zrychtuje,” říkal si v duchu Lobanov. A když si toto řekl, dostal z toho strach. Neměl to, Lobanov, lehké. “Je to veliká zodpovědnost, Bobanove!” říkali mu, když dostal pušku. “Běda jak ti projde nějakej menševik, Bobanove!” říkali mu, když dostal moly nakousanou čapku. “Stačí si přečíst jméno na průkazce a podívat se, jestli je na seznamu, Bobanove!” říkali mu, když ho postavili před dveře. “Takže jsem teď vrátnej?” ptal se Lobanov. “Bobanove! Běda jak budeš myslet!” řikali mu. A tak Lobanov stál před dveřmi do Chrámu Smolného a snažil se nemyslet. Bylo snazší nemyslet, neboť když Lobanov myslel, míval strach. Bylo krátce po převratu, tudíž stačilo drobné zakolí...
