Patetický Patizon peče šunkofleky

Četl jsem si blog. Fan-fiction. Takovéto, když někdo dělá paštiku z pečeného masa. Z lančmítu spíše. Rozhodl jsem se, že vám nastíním vlastní recept.

Připravíme si formu (pečeme dle starých estetických receptů) a vymažeme jí nějakým sádlem. Londýn v mlze nám už zkysnul, tak použijeme Berlín. Osmdesátá léta. Post punk, drogy, Bowie, Cave, železná opona, dva rozdělené světy vmíchané do sebe špionážními agenturami, uražené ksichty pojmenované "politická hrdost" a podobně. 

Pokud něco z toho nemáme, použijeme něco jiného, třeba zbabělost. Na faktech nezáleží. Vmícháme do toho lásku dvou lidí, kteří se setkají na techno večírku v berlínském činžáku. Vlítne na ně policie. Utíkají spolu. Rozdělí se. Hledají se. Nakonec se najdou. Jeden je synáček prominentních zápaďáků, druhý človíček bydlí u "zdi", protože na druhé straně (východní) má zbytek rodiny. Chtějí se vzít a při obřadu v kostele bouchne puma z druhé světové, kterou do střechy, jako memento,  zabudovali progresivní architekti. Ještě před výbuchem se objevil u jednoho sloupu David Bowie v reflexních teplácích a s prstem na rtech.

Připojíme doslov obhajující celé dílo, s trochou alibismu a servility. Vrazíme do trouby marketingu a pečeme tak dlouho, až v grafech najdeme bod, kdy šunkofleky vypustíme do světa knih. Servírujeme s filmem. Následně se zavřeme do kuchyně. Vpouštíme lidi, kterým to chutnalo. Těm uvaříme kávu. Zbylým chytrákům hrozíme vařechou.