Ušlechtilé povídání na neděli
Kapitola I.
Genesis
Byl Chléb. Bylo jedno jestli žitný nebo pšeničný nebo pšeničnožitný nebo žitnopšeničný nebo ve slevě spálený nebo ve slevě plesnivý. Prostě Chléb byl, jiní by mohli namítat, že Chléb byl a bude. Někteří relativisté dokonce tvrdí, že Chléb dokonce i je. Ale Chléb byl a to je neměný fakt.
Kapitola II.
Ať víme na čem jsme
Seděl Chléb s přáteli Rohlajzem, Škvarkounem a Buchťákem nad sklenicí vína (pivo by bylo nepopiratelnou formou kanibalismu) a filozofovali. Filozofovali, jak pak by ne, o bohu. Všichni se shodli na tom, že byli, jsou a budou ateisté. Chléb se poškrábal na patce a dodal: "Tak budiž." Tak bylo a bude.
Kapitola III.
Šok
Rohlajz s výraznou skoliózou zakuckal, až se z něho sesypal mák. Zakuckání to nebylo ledajaké, nebylo to zakuckání z přemnoha vína ani ze zbloudilé sliny. Nýbrž to bylo zakuckání ze šoku. Ke stolu se k nim kutálel starej flanďák Oplatka. Usmíval se, jak to k takovému zaprdlému mnichu patří, a držel v ruce pivo, to Chleba vždycky nakvasilo.
Kapitola IV.
Rozvraceči společenství
Oplatka si sedl ke společenství Chleba, Rohlajze, Škvarkouna a upocenýho Buchťáka, u kterého nikdo nevěděl, jestli je fakt tak nakynutej nebo má v sobě jednu velikánskou bublinu. Oplatka chvilku poslouchal již ukončenou debatu o ateismu. V tom tichu se z Buchťáka zvedl nervózní obláček cukru, což bylo pro Oplatku znamení k zahájení nové diskuze. "Takže vy jste ateisté, že?" optal se Oplatka a uskrl pěnu z piva. Chléb nestrpěl takovou výsměšnou otázku. Nahnul se k Oplatkovi až zapraskala kůrka. "Padej," zahřmělo ze střídku Chleba a Oplatka se s idiotským úsměvem zakoulel na místě. Chleba chrstl víno po Oplatkovi, ten se s úlekem poodkutálel a víno skončilo na Buchťákovi. Ten vyjekl až se celej zacukroval a upadl na zem. Rohlajz začal strachy drobit a Škvarkoun si otřel z čela tuk.
Kapitola V.
Z komára velbloud
Oplatka, Chléb, Rohlajz a Škvarkoun stáli nad Buchťákovým splasklým tělem. Nebyl nakynutej, jen měl v sobě jedinou ohromnou bublinu.
Kapitola VI.
Konec Chlebíků v Čechách
Oplatku strčili v neděli do pusy pihovatýmu výrostkovi, co před kostelem rozhlašoval o Dvořákový, že je pinda.
Rohlajz po té události zůstal tak dlouho ležet ve špajzu, až z něho udělali ve spánku strouhanku. Škvarkouna snědli hned druhý den po té nešťastné události.
Chléb při cestě z pekárny vypadl z tašky.
A Buchťák? Dodnes nikdo neví, cožeto byl za pečivo.
Genesis
Byl Chléb. Bylo jedno jestli žitný nebo pšeničný nebo pšeničnožitný nebo žitnopšeničný nebo ve slevě spálený nebo ve slevě plesnivý. Prostě Chléb byl, jiní by mohli namítat, že Chléb byl a bude. Někteří relativisté dokonce tvrdí, že Chléb dokonce i je. Ale Chléb byl a to je neměný fakt.
Kapitola II.
Ať víme na čem jsme
Seděl Chléb s přáteli Rohlajzem, Škvarkounem a Buchťákem nad sklenicí vína (pivo by bylo nepopiratelnou formou kanibalismu) a filozofovali. Filozofovali, jak pak by ne, o bohu. Všichni se shodli na tom, že byli, jsou a budou ateisté. Chléb se poškrábal na patce a dodal: "Tak budiž." Tak bylo a bude.
Kapitola III.
Šok
Rohlajz s výraznou skoliózou zakuckal, až se z něho sesypal mák. Zakuckání to nebylo ledajaké, nebylo to zakuckání z přemnoha vína ani ze zbloudilé sliny. Nýbrž to bylo zakuckání ze šoku. Ke stolu se k nim kutálel starej flanďák Oplatka. Usmíval se, jak to k takovému zaprdlému mnichu patří, a držel v ruce pivo, to Chleba vždycky nakvasilo.
Kapitola IV.
Rozvraceči společenství
Oplatka si sedl ke společenství Chleba, Rohlajze, Škvarkouna a upocenýho Buchťáka, u kterého nikdo nevěděl, jestli je fakt tak nakynutej nebo má v sobě jednu velikánskou bublinu. Oplatka chvilku poslouchal již ukončenou debatu o ateismu. V tom tichu se z Buchťáka zvedl nervózní obláček cukru, což bylo pro Oplatku znamení k zahájení nové diskuze. "Takže vy jste ateisté, že?" optal se Oplatka a uskrl pěnu z piva. Chléb nestrpěl takovou výsměšnou otázku. Nahnul se k Oplatkovi až zapraskala kůrka. "Padej," zahřmělo ze střídku Chleba a Oplatka se s idiotským úsměvem zakoulel na místě. Chleba chrstl víno po Oplatkovi, ten se s úlekem poodkutálel a víno skončilo na Buchťákovi. Ten vyjekl až se celej zacukroval a upadl na zem. Rohlajz začal strachy drobit a Škvarkoun si otřel z čela tuk.
Kapitola V.
Z komára velbloud
Oplatka, Chléb, Rohlajz a Škvarkoun stáli nad Buchťákovým splasklým tělem. Nebyl nakynutej, jen měl v sobě jedinou ohromnou bublinu.
Kapitola VI.
Konec Chlebíků v Čechách
Oplatku strčili v neděli do pusy pihovatýmu výrostkovi, co před kostelem rozhlašoval o Dvořákový, že je pinda.
Rohlajz po té události zůstal tak dlouho ležet ve špajzu, až z něho udělali ve spánku strouhanku. Škvarkouna snědli hned druhý den po té nešťastné události.
Chléb při cestě z pekárny vypadl z tašky.
A Buchťák? Dodnes nikdo neví, cožeto byl za pečivo.
Konec
Komentáře
Okomentovat