Security z 23. okrsku
Někteří zákazníci (poznáme je často podle toho, že nerozumí principu fronty, nechávají vozík napříč celou uličkou a dívají se nám iracionálně hluboko do očí) mají utkvělou představu, že jsme tajemní básníci, filozofové a géniové. Abych pravdu řekl, nejsou tu. Žádní tu nejsou.
Být sekuriťák není poezie. Maximálně ta krabicová. Franta občas zarecituje Wolkera (ve sprostonárodní úpravě), jen aby demonstroval to jediné, co si ze školy odnesl.
Není tu žádný Husserl. Všichni zkoumáme přirozený svět z perspektivy sekuriťáka, tedy z obrazovky v koutě prodejny, nebo si u regálu s konzervami s nefalšovaným zájmem škrábeme pupínek na předloktí. Jediný génius je Krtek, který nepozorovaně pronesl dvě petky Braníku.
A co se nám honí hlavou? Asi více než vám, když vaničku žampiónů odložíte u pokladny s tím, že houby vlastně nejíte, nebo když si vaše dítě vyklopí kelímek hořčice na hlavu.
My máme na přemýšlení času dost. Máme ho tolik, že se raději do ničeho nepouštíme. Ale když chceme, přemýšlíme nad tím, jak naši práci zefektivnit. Brejnstormujeme. Za několik let jsme naší práci dopracovali k naprosté dokonalosti. Vymysleli jsme princip koloběhu. V přeneseném významu to znamená, že bývalí zaměstnanci kradou a ti současní krádežím zabraňují. Občas se role prohazují. Záleží na situaci. A v doslovném významu? Jednoduché. Když náš kamarád krade, tak na něj zvoláme "Hoj!" a v tu ránu provádíme koloběh. Nejčastěji kolem regálů se zeleninou, tam je nejvíce lidí. A když prchající za sebe rozhazuje keříková rajčátka, je to zajímavější a vyburcuje to mozek k fantaziím, že jsem třeba Bruce Willis v tom filmu, na který jsem viděl při obědové pauze v kantýně upoutávku.
Koloběh zaručuje, že naši práci zpestří a nikdo ji nebude považovat za zbytečnou. Nikdy.
Počet ušlechtilých duší a natupírovaných ideálů z předminulého století se blíží nule. Prosím vás, zastavte se a podívejte se. Myslíte si, že mezi námi bude básník, když se musí celý den dívat na osoby neschopné racionálního pohybu v ohraničeném poli?
Že máte slabou chvilku ze špinavého vzduchu z ventilace, z bílého světla zářivek a nezřetelně zlevněné piksly cizrny neznamená, že jsme básníci. Těmito přeludy jsme trpěli u Havrana na Zeleném pruhu, tam byl taky skoro každý básník. Hlavně Krtek, který si doléval z petky pod stolem. Génius.
Mezi sekuriťáky je tolik básníků jako mezi zákazníky. Jsme spíše zoologové z Penny Marketu a to je o dost těžší, protože třeba psouni umí opustit vnitřní výběh a vrátit se do vnitřního vcelku spořádaně.
Být sekuriťák není poezie. Maximálně ta krabicová. Franta občas zarecituje Wolkera (ve sprostonárodní úpravě), jen aby demonstroval to jediné, co si ze školy odnesl.
Není tu žádný Husserl. Všichni zkoumáme přirozený svět z perspektivy sekuriťáka, tedy z obrazovky v koutě prodejny, nebo si u regálu s konzervami s nefalšovaným zájmem škrábeme pupínek na předloktí. Jediný génius je Krtek, který nepozorovaně pronesl dvě petky Braníku.
A co se nám honí hlavou? Asi více než vám, když vaničku žampiónů odložíte u pokladny s tím, že houby vlastně nejíte, nebo když si vaše dítě vyklopí kelímek hořčice na hlavu.
My máme na přemýšlení času dost. Máme ho tolik, že se raději do ničeho nepouštíme. Ale když chceme, přemýšlíme nad tím, jak naši práci zefektivnit. Brejnstormujeme. Za několik let jsme naší práci dopracovali k naprosté dokonalosti. Vymysleli jsme princip koloběhu. V přeneseném významu to znamená, že bývalí zaměstnanci kradou a ti současní krádežím zabraňují. Občas se role prohazují. Záleží na situaci. A v doslovném významu? Jednoduché. Když náš kamarád krade, tak na něj zvoláme "Hoj!" a v tu ránu provádíme koloběh. Nejčastěji kolem regálů se zeleninou, tam je nejvíce lidí. A když prchající za sebe rozhazuje keříková rajčátka, je to zajímavější a vyburcuje to mozek k fantaziím, že jsem třeba Bruce Willis v tom filmu, na který jsem viděl při obědové pauze v kantýně upoutávku.
Koloběh zaručuje, že naši práci zpestří a nikdo ji nebude považovat za zbytečnou. Nikdy.
Počet ušlechtilých duší a natupírovaných ideálů z předminulého století se blíží nule. Prosím vás, zastavte se a podívejte se. Myslíte si, že mezi námi bude básník, když se musí celý den dívat na osoby neschopné racionálního pohybu v ohraničeném poli?
Že máte slabou chvilku ze špinavého vzduchu z ventilace, z bílého světla zářivek a nezřetelně zlevněné piksly cizrny neznamená, že jsme básníci. Těmito přeludy jsme trpěli u Havrana na Zeleném pruhu, tam byl taky skoro každý básník. Hlavně Krtek, který si doléval z petky pod stolem. Génius.
Mezi sekuriťáky je tolik básníků jako mezi zákazníky. Jsme spíše zoologové z Penny Marketu a to je o dost těžší, protože třeba psouni umí opustit vnitřní výběh a vrátit se do vnitřního vcelku spořádaně.
Komentáře
Okomentovat