Láska s kapitalistickou hvězdou na čele

Tak mi řekni co chceš. Vzal jsem tě do Slovinska, něco jako Itálie, ale ne zas úplný Chorvatsko. V pohodě, lepší než víkend na Lipně, beru. Mám to tam sice rád, ale chápu, že na tebe to dojem neudělalo. 

Přetrpěl jsem ty tvý výstavy, kde jsem si musel pořád něco číst, abych z toho nakonec nebyl dvakrát moudrej. Koupil jsem ti ty drahý šaty z bengálskýho myšulínu, který se líbily i tvý mámě. Šel jsem i k volbám do Senátu, proboha. Nic to pro tebe neznamenalo? 

Jasně, tak mi řekni co chceš, ale nezkoušej mi tvrdit, že to zase nechápu, protože já toho chápu docela dost. To by ses divila, holka. Když mi to řekneš, tak to vezmu, jsem dospělej chlap, ale zlato, že se cejtíš málo milovaná, to mi přijde, s prominutím, jako blbost.

"Tak jo, běž! Dej do toho všecko, ale zase ne moc," snažil se mě koučovat Džeryl, "máš charisma jak tureckej tygr, tak to hlavně nepřepal. Nech si něco na potom."

Nervózně jsem přešlápl na místě, jako bych já, osmanská šelma, měl něco na botě. 

"No, a co když to nevyjde?" začal ve mně pochybovat drobounký kocourek sebevědomí.

"Když nevyjde, tak smekneš, poděkuješ, řekneš "maucta, kotě" a deš domů. Ale pokud se k ní vproducíruješ s vocasem mezi nohama, předem poraženej, a budeš čekat, že tě polituje, tak ses splet."

Džeryl mi ulíz patku a poplácal po zádech

"Cassanova, vole, úplnej Cassanova."

"Hele, a co když to vyjde? Co mám dělat pak?"

Džeryl se zazubil: "Pak už nic. Pak se vezeš. Jde to samo. Ruka v rukávu. Úplně jednoduchá rovnice: Kde je prd, bude i hovno."

"Víš... Já bych raději..." vysoukal jsem ze sebe pomalu.

"Sex?" vykřikl Džeryl.

"Jo," zamumlal jsem.

"Tak nažhav tygra a jdi už, konečně!"

Oslovil jsem ženu. Podle prstenu vdanou, případně alespoň zasnoubenou. Věk nedokážu určit. Mně je to stejně jedno. Postřehl jsem totiž drobnou bezradnost v jejích jinak elegantních pohybech a vycítil jsem, že je čas. Na blízku stejně nikdo není.

Oslovil jsem ji. Jestli jsem si myslel, že díky mé odvaze budu mít navrch, mýlil jsem se. Stačilo hrozně málo, abych se cítil nesvůj.

Oslovil jsem ji a ona se na mě podívala: "No, tady jste!"

Nevzdal jsem se. Někde v hlubinách mého pevněho charakteru jsem našel sebevědomí pravého muže.

"Co byste si přála," tázal jsem se čistým tónem.

"Těsnění na zahradní hadici." Dívala se mi do očí a pokračovala: "Manžel ho shání, ale vy ho tady nemáte."

Já pochopil, že je čas chopit se uzdy konverzace. Teď jsem na koni já.

"Dojdu pro to," řekl jsem.

U kasy mi poděkovala, ale než jsem jí stihl nabídnout letáček na neporazitelné akce příštího týden, objevil se kolega a nekompromisně mě poslal na oběd. Ta zrádná svině. To mi dělá pokaždý. Takhle mě chce zničit. Pako.

Odešel jsem, bohužel, bez rozloučení. Samozřejmě jsem si to vyčítal a bezmezně propadal, ach, chmúrám.

Ale ne, příště se nenechám. Příště ji oslovím a odejdu s ní hlavními dveřmi.

"Taky mám právo na lásku," vzdychl jsem v prázdné kuchyňce a zoufale zapích rohlík do pařížského salátu mého kolegy. Prevít.

Potkal jsem jí na dýze. Padla mi hned do voka a já bráškům řek, že mi tendle večer padne i do klína. Prej si moc věřim, říkal mi džej el, a zatímco si objednával kubíčko, naznačoval, že v mym klínu je cosi klein, ale Kelvin to nebyl. Já mu na to neřek nic, pře proč taky.

Čučel jsem po ní tak hodinu a vymejšlel finty, jak ji vočarovat.

Bráška Finíto mě dloubal do žeber a tvrdil, že jsem sráč, a ať ji pozvu na ňákej drink, že takle tadyc zkejsnu do matury. Tak jsem čap dvě vodky a šel za ní. 

Ona zářila a já si byl jistej jak nikdy. Koukala na ty panáky, pak na mě. Já koukal na panáky, pak na ni. 

Jenže, ty vole, pak se to ve mně začlo hroutit jak shnilá kadibouda a já ty voba panáky do sebe vobrátil. Pak jsem se nadech, aby to vypadalo, že mám ňákou muskulatůru a pak se jí zeptal: "nechceš jít dozadu na prc?"

No ty číčo, bráškové mě zpakovali do uzlíčku a rači vodnesli pryč, pře sem byl nemožnej.

Karlos se na schodech dýzy málem pochcal smíchy, a dyž jsem venku zahlásil, že to vole příště vyjde, tak tam přepad přes zábradlí.

Jedinej Majk se mi zas tolik nesmál. Plác mě přes ucho, obejmul a řekl, že si to všechno maluju moc na růžovo.

Výběr textů z instagramového účtu jdouci.kolem. Drobet upraveno, ne moc.

Reklamy byly zařazeny do textů, tak jak byly použity při čtení v rámci akce 21. Text-Appeal (6. 11. 2025) v Tvůrčím dome Elišky Peškové v Praze.

Z reklam nemám žádný profit, jsou účelné.