Záznam performance konané při vernisáži výstavy Obrazy k zatloukání dne 1. 11. 2025 aneb Patizonův veganský recept na umělce běžného života s vlastní náplní a odpovědností

Prostor: Skautský institut na Staroměstském náměstí, Praha, 1. patro, chodba

Čas: Kousek po 17. hodině

Rekvizity: samolepící štítky, fixa libovolné barvy

Každý z účastníků si napíše na samolepící štítek jméno, které se pro tuto performance stane jeho. Může se jednat o vlastní úřední jméno, jméno, které by chtěl účastník mít, skautskou přezdívku, případně jakýkoliv pseudonym. Tuto jmenovku si účastník přilepí viditelně na oblečení.

Tím se odteď stává umělcem.

Vše, co účastník odteď udělá, bude uměleckým dílem. Po účastnících není vyžadováno nic víc, než aby se chovali a činili tak jako doposud. S jedinou malou změnou. Je zapotřebí reflektovat své jednání, vjemy a pocity a vytvořit v sobě ideu, že se jedná o umělecké dílo. Protože umění není jen to, co můžete vidět, číst a poslouchat. Ale může to být i ten nejmenší lidský akt. 

V tuto chvíli se účastníci stávají performery.

Účastníci se budou snažit povýšit mechanický život, nevědomé opakování vlastních vzorců, vlastní nešvary, ale i přednosti a pozitiva. Povýšit opakující se pozdní příchody do práce na plnohodnotnou performance. Bolestnou neschopnost vstát na první budík jako malé mistrovské dílo. Usmát se na cizího člověka a utéct jako haiku. Dát někomu přednost jako baletní krok.

Účastníci nesmí zapomenout na nejpodstatnější. Musí si připomínat, že mají někoho rádi. Že mají možnost být člověkem, který i miluje. A pokud má umělec rád, má v hloubi rád i sebe. Jé téměř povinností povýšit toto na své první a hlavní soukromé umělecké dílo.

Účastník musí být srozuměn o síle pramenící z výše zmíněného, díky které může měnit a přetvářet svět a zároveň se bránit skrytým silám, které jej jako člověka tlačí do normativní každodennosti. Jakýkoliv akt, od dobrého skutku po funění po schodech, od běžného mlčení v tramvaji po přecházení silnice, je odteď jeho vlastním uměním.

Není to otázka imaginace a schopnosti předávat abstraktní zkušenosti ve srozumitelné formě. Je to otázka umělcova uměleckého odhodlání. Účastník v podobě umělce vytváří vlastní, nejsvobodnější umění, jehož podstatou není v žádném případě veřejná prezentace a společenské benefity z toho plynoucí, nýbrž dosažení mentální konfigurace, která je nutná pro odhalování jiných vrstev světa.

Účastníci v podobě umělců se teď stávají vědomými nositeli kultury. 

Protože kultura není výlet do divadla nebo galerie, film v posteli nebo festival malých pivovarů. Kultura je v každé bytosti a účastníci jako umělci mají od teď odpovědnost za kulturu, kterou v sobě nosí a předávají ostatním. 

Není na světě žádná kulturní instituce, která by měla cokoliv určovat a zakazovat, toho si musí být umělci vědomi. Pokud ze strany státu a společnosti vyvstávají tlaky proti svobodnému umění, jehož prvním cílem je vnitřní soukromé umění (skrze autocenzuru), je nutné, aby účastník v podobě umělce zasáhl a účinně se bránil. 

Zároveň je nutné, aby se účastníci stali respektujícími, aby mohli být respektováni. A milující, aby mohli být milováni.

Účastník jako umělec je spraven o skutečnosti, že nemusí vůči vnějšímu světu dělat nic, co by se vymykalo každodennosti a jeho vlastnímu běžnému chování. To podstatné je v jeho myšlení.

Účastníci performance jsou spraveni o skutečnosti, že jsou umělci a už v tuto chvíli tvoří umění.

Briefing je zakončen povzbuzující slovy: "Mějte sílu. Mějte drzost."

Performance končí. 

Avšak performance každého z účastníků pokračuje libovolně dlouho, lze ukončit dle vlastního uvážení. Doporučuje se neukončovat.